Jak můj život předehnal mexické a venezuelské telenovely:)

V žilách mi proudí krev svérázných Prajzáků i o poznání vřelejších Jihomoraváků:). Moje mamka pochází z jedné zapadlé vesničky u Znojma a taťka je rozený Prajz:) (nic ve zlém:-D:-D).  A tady se začíná jedna neuvěřitelná, ale 100% pravdivá historka z mého života:).

V srpnu 2008 jsme se s mojí ségrou Terezkou a kamarádama z jižní Moravy vypravili na Pěší pouť na Velehrad. Z Vranova až na již zmíněné poutní místo. Zážitek to byl krásný a nesmírně hluboký. Jak bych ale mohla tušit, že jsem se právě tam ocitla v neuvěřitelném natáčení Boží komediální telenovely.

Šlo nás na Velehrad několik desítek,pak i několik set lidí. Bavila jsem se tam s různýma zajímavýma a skvělýma lidma, tímto je zdravím a vřele doporučuji všem případným zájemcům jít příští rok s námi;-). Ale zpět k tématu... 

Asi tak pátý, tudíž předpředposlední den naší cesty, kdy už naše výprava  čítala stovky lidí, jsme si s Terčou hodily karimatky v tělocvičně hned vedle jedné slečny, Leničky, která tam pomáhala jako zdravotnická dobrovolnice.  Poprosila jsem ji, aby mi ošetřila puchýře (jejich počet narůstal geometrickou řadou:-D). Daly jsme se do řeči a ona prý, odkud já a Terezka jsme. Jsme řekly odkud a upřesnily jsme to na "mezi Opavou a Ostravou, prostě na severu". A Lenička na to, jestli neznáme Chuchelnou:o).  To nás se ségrou dostalo, protože Chuchelná je od nás co by kamenem dohodil. Lenička říkala, že má v Chuchelné babičku a že za ní občas s rodinou jezdí.

Tak jsme neváhaly a pozvaly ji k nám na návštěvu...že kdykoliv pojede do severských krajů, ať neváhá a staví se k nám. Už tohle je dooost šílená náhoda, ale ještě to není ni proti tomu, co následovalo:).

O podzimních prázdninách Lenka jela s rodinou za babičkou a zůstala 3 dny u nás. Její rodiče už jeli domů, vysadili ji u nás, tak jsme se ještě krátce pozdravili a začala dámská jízda:). A ten večer jsem dělala bramboráky. Nemusí to znít příliš důležitě, ale mi to příjde zcela podstatné:). Vidím to jako dnes. Stojím u sporáku, naši, Lenča a Terezka sedí u stolu a povídáme si. A mamka se Leničky ptá: "A odkud jsi"? Lenička:"no od Znojma...vlastně ne úplně od Znojma...tam od Újezda...z takové samoty, ze mlýna".
Mamka zbystří: "A ze kterého mlýna?"  "No, z toho a toho." "Tam bydleli kdysi ti a ti." "No, já jsem ta a ta.":o) (pozn.red. na přání protagonistů této antické komedie neuvádím příliš osobní údaje) Mamka třeští oči a téměř věšteckým hlasem pronáší: "A nejmenuje se tvůj tatínek Petr?" "Jo."

Mamka se dává smíchu a asi po 15 vteřinách vykřikuje: "Já jsem s ním chodila".

O setinu vteřiny později mi padá vařečka z ruky. Všichni se smějeme a další půlhodinu trávíme tím, že pozorujeme mamku, jak zběsile hledá v albu fotografií malou fotku svého idolu z doby svých sladkých 17 let. Byli spolu asi měsíc, pak se s ní rozešel. Pro upřesnění dodávám, že mamka chodila za svůj život tipuju tak s maximálně 4 klukama.

Takže je to věc značně kuriózní. Drsnost nejvyššího stupně. Hned druhý den jsme informovali jihomoravské rodičovstvo a babičku s dědečkem. Lenčin taťka se zdál po telefonu tímto objevem značně zaskočen:o):o). Našli jsme mezi našimi rodinami velké množství paralel, od data svatby přes počet dětí až po společné známé na jižní Moravě.  Můj taťka se situací velmi bavil a pro jistotu se ubezpečil, jestli neexistuje vazba mezi Lenčinou rodinou a jeho bývalou a dávnou láskou z Bolatic. Naštěstí se neprokázalo.

Poslali jsme naší paralelní rodině láhev vína, i když posílat víno na jižní Moravu je jako nosit dříví do lesa, co si budem povídat:). Dodnes se tomu smějem. O vánočních prázdninách se naše rodiny na chvilku viděly a popřály si všecko nej.

V ten osudný večer velkého objevu mi Lenička řekla: "Někdy se mi zdá, že žijeme ve velkém Božím vtipu." A něco na tom bude:).