Byla jsem v Taizé:)

19. 2. 2009 17:14
Rubrika: Nezařazené

Splnil se mi sen a jela jsem na Pouť důvěry do Taizé. Děsně dlouho jsem se těšila. Nechci psát o tom, jaké to v Taizé je, protože se to vlastně popsat ani nedá:-). A třeba už jste tam byli:). Pokud ne, určo pojeďte;-).

 V Taizé bylo všecko moc krásné a hluboké. Žila jsem každou chvíli a byla jsem za ni vděčná. Jednoho dne v Taizé jsem hrála frisbee s Keithem, Jonathanem,  Maxi a Valjuškou a byla jsem nadšená z toho, že jsem součástí toho velikánského, nádherného a barevného světa…a za dva dny zase seděla ve školajdě, a musela derivovat a integrovat:o). V jedné písni se trefně zpívá: „Znám vyhnanství z moří do lavorů“. Přesně takový byl pro mě návrat. Každou chvíli jsem narážela na stěny lavóru a byl to děs...  

Abych byla upřímná, v Taizé se začaly na povrch vynořovat moje zasuté nepokoje a někdy seděla v Chrámu a nebyla schopna říct Bohu nic kromě věty „Tady jsem…teda, snažím se o to být tady.“ Někdy jsem neměla odvahu před Křížem zcela upřímně říct: „Nakresli mým životem to, co chceš ty“. Prostě jsem se tam setkala se všemi mými Neklidy a  Zbytečnými Starostmi.

To byl jeden z důvodů, proč jsem se při odjezdu obávala, že se vrátím a všecko bude stejné jako před Taizé. Že budu hysterčit u učení maturitních otázek a u vyplňování přihlášek na výšky. Že přestanu poslouchat Ticho. Nevěděla jsem, jestli se mo podaří přivést domů to, co jsem si z Taizé přivést chtěla. Chtěla jsem se tam přece modlit za tolik lidí, chtěla jsem, aby se mé srdce uklidnilo, chtěla jsem natankovat kanistry odvahy a klidu. Jak to dopadlo? Pokračování po reklamě :). 

Minulý týden jsem dostala od kamarádek Kvetoucí čaj. Zalila jsem si první kuličku a zkazila jsem to, protože jsem si špatně přečetla návod a nenechala jsem vřelou vodu nejprve 5 minut odstát. S čajovým klubíčkem se zpočátku nic závratného nedělo, a když, tak velmi pomalu a já jsem si říkala, že jsem masil:o) a že jsem to udělala špatně a proto z toho nic nebude... S čajem to dopadlo tak, že i když jsem si svérázně upravila postup, pomalounku se to zelené klubíčko po lístečku začalo narovnávat a pak i vykvétat… Dost mě to bralo, jak se ta krása vynořovala tak pomalinku, ale jistě a samozřejmě. A mohla jsem čajovou rostlinu zalít (dle návodu a i doopravdy) 3krát a pokaždé vznikl čaj barvy čaje:). Takže to dopadlo dobře:). 

A pochopila jsem, že kvetoucí čaj je ztvárněním mého dobrodružství v Taizé a věty, kterou mi poslední večer řekl kamarád: "Z Taizé můžeš po návratu žít ještě dlouho." I přesto, že jsem nezalila kvetoucí čaj "ideálně", krásně rozkvetl. I přesto, že jsem se v Chrámu modlila kolikrát chudě a nesoustředěně, mnoho ve mě zůstalo a i v maturitním mumraji mám teď plnou nádrž:). Při odjezdu z Taizé jsem se bála, že moje Taizácká květina dostatečně nerozkvetla, a je to pravda, tehdá byla možná v některých ohledech menší než teď....ale vtip je v tom, že rozkvétá pomalu a stále ještě se rozevírají nové a nové lístky a květy. Z Taizácké květiny připravuju každý den nové zálivky a pořád jsou výborné:).

 

Zobrazeno 1533×

Komentáře

lily

Ahojky Máji, mluvíš mi z duše:) jako bych se tam při čtení Tvého článečku znovu vrátila:-)nádhera:))

Kleine-Biene-Maja

Díky, Liduško :). Taizé... to je pojem :). Když si vzpomenu, stýská se mi :)...budu se muset vrátit:-).

Zobrazit 8 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz