Příchod Velikonoc do jednoho života

Bylo nebylo, za devatero horami, devatero řekami, v nádherných krajích Ukrajiny se narodila jedna krásná dáma, říkejme jí Aňa. A vy, kdo čekáte pohádku, budete zklamáni, protože tohle je příběh opravdu drsný, a hlavně zcela pravdivý. Ale především je to příběh o veliké Naději a Lásce. 

Aňa si shodou okolností našla českého manžela a odstěhovali se do Německa. Za nějaký čas se jim narodila dcera a všecko bylo v rámci možnosti fajn. Párkrát za rok k nám přijížděli na návštěvu, taková rodinná sešlost.

A před asi dvěma lety to začalo... Když o ní její manžel mluvil, nebylo v tom moc úcty. A bylo vidět, že on má dost starostí sám se sebou. Pak, jednoho dne dostala Aňa z Ukrajiny zprávu, že její sestra - dvojče má rakovinu. Hádáte správně, made by Černobyl. Pak její sestra zemřela. Za nějaký čas dostala rakovinu Aňa. Jezdila na chemoterapii, nějaký čas jsme ji osobně neviděli a nevěděli jsme, co se děje. Podle toho, jak o ní její manžel mluvil, spíš teda nemluvil, bylo jasné, že je to mezi nimi dost špatné. 

Když  u nás navštívili před Vánocemi 2008, Aňa byla z rakoviny vyléčená, ale plakala u nás v obýváku, protože při nedávné autonehodě zemřela její maminka. Měla jsem smíšené pocity z toho, proč toho Bůh sesílá tolik bolesti na tak úžasného a hodného člověka. Ale zpětně vím, že to všecko bylo požehnáním pro Aňu i nás, co ji známe.

Tohle všecko se odehrálo v průběhu asi 2 let. Já bych se z toho zcvokla. Ne tak Aňa. Vůbec nevypadá jako neohrožený akční hrdina. Má asi 40 kilo i s postelí a připadá mi dost citlivá. Vždycky jsem viděla, jak je pro ni na návštěvě u nás těžké hledat ve spleti německých a ruských slov ta česká, viděla jsem, jak ji mrzí, když nám česky všeko nerozumí. Viděla jsem, že se vyrovnává s tím, že má skoliózu páteře a proto trochu křivá záda. Viděla jsem, že se jí stýká po svých milých v Kijevě. Vždycky toho bylo hodně, s čím zápasila. Ovšem to, co se dělo  uplynulých 2 letech, to byl extrém.

Když se to všecko mlelo, modlila jsem se za ni, ale že bych čekala obrovitánský zázrak, to se říct nedá...

A teď o Velikonocích přijela. Vešla, krásné husté vlasy, hezké oblečení, sebevědomá, vyrovnaná a prostě zářila. Řekla nám, že jí umřel dědeček a že se její neteř bude vdávat. Začala povídat o tom, co si obleče na tu svatbu a najednou z ní byla cítil taková chuť žít naplno a na 100%, že jsem nevycházela z údivu.

A pak jsem to pochopila. Mluvila o tom, jak teď chodí do církve a jak se modlí za svého manžela (který se očividně změnil a je k ní hodnější), jak se modlí za svoji dceru a za všechny. A říkala mi, ať se pořád modlím.  A v ten den, kdy jsem psala písemné, se prý za mě modlila už od probuzení. :-) A bude se za mě moc modlit i přes maturitu a přijímačky. Aňa má jedno z těch velikých srdcí, co se do něj nepochybně vejdou modlitby za celý svět:).

Aňa je úplně jiná. Usmívá se zevnitř, jestli mi rozumíte. Je vykoupeným člověkem, který prošel velikým utrpením. A proto ví, co je Zmrtvýchvstání. Je den co den proměňována a proměňuje i ty kolem sebe.

Když jsem se jí ptala, jestli o ní můžu napsat na Signály, byla jasně pro:). Ona teď totiž poznala, co je v životě to Nejdůležitější a povzbuzuje všechny ostatní, kteří hledají.

Tohle je pro mě zázrakem v přímém přenosu. Díky Bohu za něj +.