Mé bohatství:)

„Žil jsem v ústraní, ve stínu ulice

a nahlížel jsem do zahrad kolem,

které jásaly ve slunci tam, na druhé straně.

Cítila jsem se chudý

a chodil jsem ode dveří ke dveřím

se svým hladem.

Čím víc mi dávali z bezstarostné hojnosti,

tím víc jsem si uvědomoval

svou žebráckou misku.

Až mě jednou ráno probudilo

náhlé otevření mých dveří

a vstoupil jsi ty a prosil jsi mě o pomoc.

V zoufalství jsem rozbil víko své truhlice

a s překvapením jsem objevil své bohatství.“

R.TAGORE

Tahle báseň se mě dost dotýká. A čím dál více vidím, že důležité není jen to, že mi Bůh dal dary, které mám, ale že mi posílá do cesty anděly, kteří mě prosí, abych otevřela truhlu. A tak se dozvídám o svém bohatství. Občas se mi vážně nechce a navíc někdy vůbec neočekávám, že najdu něco převratného. A otvírání truhly je koneckonců docela velký risk, protože vidina prázdnoty v ní je svým způsobem zraňující. Ale přicházejí lidé, kteří se pro mě v té chvíli stávají anděly a prosí mě, abych nakreslila obrázky na tašky v jedné mateřské škole. Abych překládala při práci v mezinárodní skupince. Abych pomohla na párty domova seniorů. Abych upekla bábovku. Abych někomu prostě jen tak naslouchala. Prostě tak někdy přijdou a prosí, abych něco udělala. A v konečném důsledku jsou to proto spíše oni, kdo mi pomohou. A tak někdy najdu ve své domnělé chudobě potřebnou odvahu a zjistím, že toho tolik umím a dokážu, že jsem tak hrozně moooc bohatá.:) A tak mi Bůh mé bohatství vlastně daruje ne jednou, ale dvakrát, třikrát,… Dokud v ně neuvěřím:).