Dnes jsem šla po Olomouci, po Náměstí republiky. Mezi domy poletoval sáček a orel. Vím, že to nebyl orel, ale nejsem ornitolog, a slovo orel se mi líbí, takže prostě orel :). V jednu chvíli letěli v úplně stejné výšce a míjeli se.
Sáček letěl, protože byl zmítán větrem. Za malou chvíli skončil jeho zběsilý tanec pádem na zem.
Orel letěl, protože letět toužil. V pohybu jeho křídel byla všecka odvaha, svoboda a síla. Tolik jsem zatoužila být jako on.
Pěkné...Letět, letět, letět. To by bylo krásné.
Milá Dadinko, však my už teď letíme, letíme, letíme... S Ním a k Němu ;). A krásné to rozhodně je ;-).
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.