Přemosťování

Před pár lety byl přes řeku protékající mezi Kravařema a Mokrýma Lazcema postaven most. Most jako pokračování cyklostezky. Co je na tom, řeknete si.

Zvláštní na tom je to, že my Kravaráci jsme odjakživa Prajzáci (často se nám proto druzí smějou - jako Skotům, blondýnkám a Chucku Norrisovi:)) a na druhém břehu Opavice žijí tzv. Cisaráci. Právě Opavice je onou "hranicí Prajzkosti". No a naši muži bojovali ve 2.SV ve wehrmachtu, takže jsme byli s těmi za řekou prakticky nepřátelé.

Proto mě dnes ten most tak dojímá. Že byl postaven.

Jsem 50% Prajzačka a 50% Jihomoravačka.  Část rodiny mluví, nebo aspoň rozumí "po našemu" a druhá část ovládá hantec, popř. nářečí malých znojemských vesnic. Mám dvě babičky. Ta jihomoravská je absolutní patriotka, miluje Karla IV. a Tatíčka Masaryka. Prajzká "Ominka" (touží být tak nazývána :)) fandí na mistrovstvích světa v jakémkoliv sportu vždycky Německu a pod stromečkem zpívá koledu Heilige Nacht. Nicméně jsou schopny a ochotny najít společnou řeč:).

Když jsem v uplynulých letech pochopila, že v sobě tak úplně nemám "ducha Prajzké", ale ani nejsem Jižanka, trochu mě mrzelo, že jsem "nezakořeněná". Teď jsem za to čím dál vděčnější. Hrozně mě baví být člověkem mnoha břehů, někým na půli cesty. Pudí to ke stavbě mostů a nenechává stát na místě. Dost se ale bojím se ale těch, kteří na mosty kašlou, popř. je vyhazují do vzduchu. I v současné církvi a na signálech. Tímto děkuji všem zastáncům promostové politiky ;).