O podivnostech pro podivíny 2 ;-)

Tento článek vznikl na popud Honzy Pilaře a především pro Honzu Pilaře :). Honza Pilař je můj kamarád, vděčný fanoušek podivností a mého poněkud nestandartního pojetí světa :D. Je doposud jediným člověkem na zeměkouli, který se rozhodl mě zcela nepokrytě požádat, aby se stal součástí mého blogového příspěvku... takže tady je :D.  

Takže k věci a narovinu: Honza je borec, který pije kafe, jenom když prší. :) :) :) 

Dalšímu mému kamarádovi se taky dějou dost divné věci. Vzápětí na ně zapomene, a na základě toho se mi směje a říká, že mně se divné věci možná nedějí, ale že je sama dělám, protože jsem prostě divná. :D Takže bych tady chtěla připomenout, co divného se zase stalo jemu :). Seděli s jeho Milou na posteli a lepili štítky do Bible. V tu chvíli se pod nimi postel propadla. Jeho spolubydlící napadala i jiná možná vysvětlení, než lepení štítků do Bible, ale to asi proto, že se moc dívají na špatné pořady a tak. Já verzi se štítkama věřím, já jo :). 

Kvůli Honzovi a dalším příznivcům adrenalinového podivínského způsobu života jsem zapátrala v paměti a vzpomněla si na jednu svou spolužačku, která celý letní semestr mluvila o svém imaginárním příteli Jackovi, který tuším pracoval pro CIA a všude s ní chodil. Celé léto jsem se těšila na historky o Jackovi, ale ona mi v září řekla, že už o Jackovi nevypráví, protože už je dost na pováženou, že se jí na něj lidi i po takové době tolik ptají.

Co se týče mě, lidem se někdy zdá divné, že třeba každý telefonní hovor zahajuju slovy "Ahoj, voláš mi?". Samozřejmě, že celá situace vždy nasvědčuje tomu, že mi volají. Ale co kdyby to mysleli jinak? ;-) Máme to možná v rodině, můj taťka začíná hovor se mnou v lepším případě: "Haló, slyšíme se?", v horším případě: "Prosím, Muczka u telefonu." :)

Taky se často ztrácím, třeba před dvěma týdnama v kostele PMS v Olomouci, když jsem se vracela z přijímání.  

Dále znám člověka, který si neustále něco vsugerovává, naposledy to byla víra v zázračné účinky pomeranče a nějakou dobu bez něj nemohl usnout a spát klidným spánkem :) :). 

Jedna moje kamarádka zase podle mého názoru dost přeceňuje vliv nehtové kůžičky na osobní image a život. Specializuje se na to a zatlačuje nehtovou kůžičku celé rodině. :)

Uzavřela bych podle mého názoru věcí vůbec nejdivnější a taky trochu smutnou. Původně jsem ji zde nechtěla uvádět, protože je ryze osobního charakteru a mohla by být zneužita. Ale ano, já ji řeknu. Je to ale fakt divná věc. Prostě... když se bavím s nějakým klukem, nebo si s ním dokonce píšu, nebo (a to je vůbec nejhorší varianta a poslední hřebíček do rakve) s ním piju kafe / čaj / pivo / džus / minerálku, ... on si vzápětí někoho najde. Zpravidla někoho na celý život nebo minimálně na dlouho trvající vztah. :) Nejrychleji kafe zapůsobilo jednou v pátek, někdy v dubnu 2009. Dostala jsem tehdá od dotyčného narcis a vyskytla se i snaha natrhat mi magnólie. V sobotu začal chodit s jeho spolužačkou. :) Chudák z toho byl překvapen a pociťoval vůči mě výčitky svědomí a tak... Ale já to beru sportovně a samozřejmě, neboť vím, že můj milostný život končívá kafem. :D :D

Kdyby chtěl kdokoliv z čitatelů dojít slávy a společenského uznání, jako Honza Pilař, nechť se mi ozve :).