Adventní mírně romantická příhoda:)

Chtěla jsem jet včera odpoledne autobusem do Opavy, podle internetu mi měl jet 12:59. Kolem 12:54 jsem viděla projíždět nějaký autobus v mém směru a těsně jsem ho nestihla. Říkám si: "v klidu, je brzo, to nemohl být můj bus...".

Došla jsem na zastávku, seděl tam mladý muž z naší ulice a čekal. Přišla jsem k jízdnímu řádu a ejhle, žádný autobus ve 12:59 podle jízdního řádu jet neměl. Jenom ten 12:54.

Zpanikařila jsem a pochybovala o internetu, mé paměti, úsudku a tak. Pak jsem upřela svůj zrak na mladého muže, který tam čekal a uklidnila jsem se, protože taky čekal, a taky mu podle jízdního řádu nemělo vůůůbec nic jet:-). A tak jsme tam tak spolu mlčky čekali a bylo to moc pěkné. :)))

Ve 13 hodin přijel autobus na Opavu a my jsme nastoupili.

A proč tady tu zdánlivě banální historku píšu: Někdy čekáme na autobusy, které nám byly nějak přislíbeny, ale podle současných viditelných znamení nepojedou. A v těchhle našich adventech je dost rozhodující, jestli čekáme s někým. Jinak totiž není tak těžké zpanikařit a odejít na vlak nebo domů.

Vzpomněla jsem si na lidi, kteří jsou tady se mnou v mých adventech. Třeba lidi ze SČS. Spolužáky, kteří v lepších chvílích věří, že se naučíme německy nebo rusky tak dobře, že se tím budeme živit. Na hrdé singly, kteří neohroženě čelí nátlaku zvídavých babiček a tet :D. Atd., atd., atd. 

Zkrátka a dobře: na odvážné lidi, kteří touží po oceánu a odmítají zakotvit na koupališti.

Jo a taky moc sním o tom, že budu aspoň pro někoho takovým člověkem na zastávce. ;-)