O "měsíci zeleném jako ještěrka" a naší potřebě interpretovat

My rusisté jsme se před časem zabývali Bábelem a jeho Rudou jízdou, konkrétněji povídkou Běrestečko. Dostali jsme se k poněkud problematickému poetickému obrazu "měsíc zelený jako ještěrka". Zevrubně jsme se tímto obrazem zabývali a došli k mnoha závěrům: vypravěč je opilý, vyptavěč vidí odlesk měsíce v mokré trávě, vypravěč si dal trávu, vypravěč vidí měsíc v rybníku, který je plný žabince a proto vidí měsíc zeleně.

Seděla jsem, mlčela a věděla, že se nám Bábel a zelený měsíc smějí. Měsíc zelený jako ještěrka podle mě patří k věcem, které vyložit nelze, lze je pouze pocítit a nechat je tak, jak jsou. Žádný rybník, žádné promile; je nesmysl uměle tam roubovat nějaké logické východisko. Jak říká v jednom filmu Trojan: "Nemusíme všechno chápat; stačí, že to přijmeme."

Na germanistice říkáme takovým interpretacím "Überinterpretation", přeinterpretace. Líbí se mi ta předpona über, která obyčejně vyjadřuje směr nahoru, nad, přes. Snaha najít v symbolu něco, co v něm není ... hnát ho výš, i když věci někdy sídlí na zemi a je dobré je tam nechat. Jedné paní chytl byt od svíčky, kterou nechala hořet bez dozoru a pak se nad tím hluboce zamýšlela, jaký hlubší smysl by to pro její život mohlo mít. Její kamarádka jí řekla: "No, možná to znamená, že bys neměla nechávat hořet svíčku bez dozoru." :-)

Řadu událostí mých posledních měsíců vnímám jako pro mě neinterpretovatelnou. Nerozumím například tomu, proč mamka byla rok a třičtvrtě nezaměstaná, pak práci našla, a vydržela tam jen 3 týdny. Nerozumím tolika, tolika věcem. Snažím se o nich mlčet a nepřeinterpretovávat, neboť všechny ty interpretace vyznívají trapně a frázovitě. 

Nepochybuji o tom, že touha poznávat smysl věcí a směr jejich toku je přirozená a dobrá. Troufám si však tvrdit, že existují věci, jejichž interpretace v našich silách není, což je někdy ulevující, ale někdy taky bolestivé. Čím jsem starší, tím více měsíců zelených jako ještěrek vídám a snažím se věřit, že je to znak růstu.