Přibližte se k Bohu

Blahopřeju Vám k otevření tohoto článku! :)

Mně totiž připadal název stejnojmenné knihy Larryho Crabba v kontextu tehdejších okolností asi jako "nasaď si běžky a vystup na Mt. Everest, na jehož vrcholku sedí Bůh". Přesto jsem si ji zázrakem půjčila. 

Měsíce předtím jsem prožívala něco jako tundru (kombinace spousty faktorů, jmenujme např. školní triádu "státnice - bakalářka - ekzém") a když jsem náhodou měla lepší chvíli a dokázala se ponořit do modlitby, napadalo mě stále znovu a znovu v různých variacích "Bože, toužím Tě milovat, i kdybych z toho neměla nic mít".  

No a pak jsem si půjčila tu knihu a žasla jsem nad úderem hřebíčku na hlavičku. Stručně řečeno píše Larry Crabb o dvou různých cestách. "Cesta lineárnosti" znamená, že se snažíme dělat všechno dobře a po Bohu chceme, aby tomu žehnal. Toužíme po šťastné rodině, lepší práci, zdraví atd. Neklape-li něco, obviňujeme se a víc se snažíme a to snažení nás dostává pod tlak. Postupně zjišťujeme, že lineárnost neplatí - že např. více telefonátů neznamená zlepšení problematického vztahu, více modliteb neznamená uzdravení z nemoci atd. Cesta lineárnosti předpokládá, že my máme věci v rukou a když se dost snažíme, Bůh nám "oprávněně" žehná. Dříve nebo později nám ale tato cesta přestane fungovat. :)

A pak je druhá, lepší cesta. Spočívá v tom, že v první řadě toužíme po Bohu samém a hledáme Ho a chválíme v jakékoliv situaci. Samozřejmě dále toužíme po všem výše uvedeném, ale ne více než po zakoušení Boha samého. Parafrázuji Larryho: "Nejde o to, že bychom po něčem měli toužit méně (než činíme), ale o to, po čem máme toužit více." A zde jakási přímá úměra platí. Přiblížíme-li se Bohu, budeme Ho moci zakoušet. A i když to ještě není plné zakoušení Jeho samého, neboť to plné lze zažít až v nebi, je to blaho, které převyšuje jakoukoliv radost našeho života. A také je to to, pro co jsme stvořeni.

Tolik o knize, která mi přinesla do tundry útěchu. Neboť jak bych zjistila, obklopena palmami a mořem, že bych Slunce milovala, i kdyby mi cvakaly zuby zimou?

P.S.: Víte, původně jsem si nebyla jistá, chci-li tento článek napsat. Ale toužím-li chválit Boha v jakékoliv situaci, pak je pro mne dnešek skutečnou výzvou! :-) Na závěr letního státnicového maratonu jsem zanedbala jednu "drobnost", což jsem teď zjistila, a v tomto okamžiku nevím, budu-li v září moci závod doběhnout. Záleží to teď na jiných lidech. Pokud dají palec dolů, mohla jsem až dosud jít a nemusela jsem běžet. Možná už ani teď nemá cenu utíkat, nevím. Ještě nevím a hodně mě to mrzí. Ale poté, co jsem se vybrečela, naobědvala a napsala prosebné maily, se jdu pokusit o to, hledat Boha v jakékoliv situaci. Přidáte se? :-)