Drážďany, plánotřesení a "Lola běží o život"

25. 9. 2012 9:40
Rubrika: Nezařazené | Štítky: osobní

Můj srpen byl plný peripetií. Na jeho začátku jsem zjistila, že jsem se zapomněla zapsat k zářijovým státnicím. V polovině srpna jsem zjistila, že od září v Olomouci už zase nemám kde bydlet. Během 24 hodin jsme s holkama našly nový byt a pátou spolubydlící. 14 dní před státnicema jsem se v rámci Olomouce přestěhovala. 4. září jsem zázračně odstátnicovala.

Stála jsem na chodbě, volala jsem rodičům a poetickému panu Janovi to, že jsem Bc., a těšila se na období hnípotu a relativně stojatých vod. Taneční, olomoucké parky, péče o orchideje, punč. V tu chvíli šel kolem jeden náš doktor a poslal mě za vedoucím katedry, že prý pro mě mají nabídku. To už jsem zase měla neblahou předtuchu, že relativně stojaté vody budou přece jen šplouchat.

Měla jsem 3 dny na to, abych se rozhodla, pojedu-li na zimní semestr do Drážďan, odjezd za měsíc, koleje už nedostanu. Ještě ráno před státnicema jsem nevěděla, dokážu-li to, a budu-li moci pokračovat v magisterském studiu a bydlet tak v mé milované Olomouci, a najednou jsem měla pokračovat, ale v Německu.

Den po státnicíh jsme jeli s Honzou na Svatý Kopeček, projít se a pomodlit a tak. Přijeli jsme a před baziliku došli přesně ve chvíli, kdy začínala mše, a tak jsme na ni zašli. Byla to náhoda jako z filmu... Dost jsem brečela, ale to hlavní přišlo, kdy po konci mše schola vytáhla ten krásný zhudebněný žalm "Ať Vám Hospodin žehná", jehož posluchači jsme byli třeba před dvěma měsíci na nádherné svatbě Magdy a Pepy.

Už na té mši jsem věděla, že do Drážďan pojedu. Ne proto, že mi to radí germanistické autority a přátelé, ale proto, že ta odpověď je ve mně - že nevzlétnu-li teď, pak už nejspíš ne. Věděla jsem, že to nakonec bude dobré. Přesto to v tu chvíli, po všech těch bouřích třeťáku, bylo velké psycho. Všeprostupující nejistota, jejíž jedinou výjimkou bylo to, že mi zcela jistě budou všichni chybět, nejvíce však Honza.

První týden po státnicích jsem vůbec nebyla schopna Technische Universität Dresden googlovat. Začala jsem až pak, a tím intenzivněji na tom dělám. Situace je taková, že asi v úterý odjíždím a ještě před týdnem jsem netušila, kde budu v Drážďanech bydlet. Třeba privát se dá domluvit přes mail, ale asi nejsem dost velký dobrodruh na to, abych ty lidi a byt předem neviděla. Minulou středu jsem se setkala s kamarádkou, před kterou jsem se o tom zmínila, a ona na to, že má v Drážďanech kamarádku a že se jí zeptá. Ještě ten večer mi ta kamarádka volala, že ta její kamarádka (jejda, už se do toho zamotávám) teď byla nějakou dobu v zahraničí, ale už je zpátky v Drážďanech a můžu být u nich, dokud si tam něco nenajdu, a těší se na mě :-). Zázrak, zázrak, zázrak!!

U čištění zubů mi v této době přicházejí myšlenky jako: "Jinak bys nevěděla, jak moc se starám". Je to všechno velká bláznivina... a mou nejoblíbenější modlitbou letošního srpna, září a nejspíše i října je novéna odevzdanosti.

Poslední dobou si připadám trochu jako hlavní hrdinka filmu "Lola běží o život" (Lola rennt), která pořád utíká a utíká z místa na místo, aby stihla do úderu poledne obstarat balík peněz a zachránila tak život svému příteli. V jedné scéně vběhne do kasína, vsadí, vyhraje a znovu vsadí velkou sumu na černou dvacítku. Kulička se točí, Lola vříská, sklenice praskají a dvacítka padne. (viz video v příloze)

Jsem pyšný člověk a hrozně ráda si plánuju, co a jak bude, moc ráda postupuju systematicky a tak. Jsem notorický milovník jistot. A tak mi Bůh seškrtává mé představy a vede mě k tomu, abych pouštěla věci ze svých rukou... A tak neustále zjišťuju, že život je mnohem víc jako "Lola rennt" a že žijeme jenom z Jeho milosti a jsme existenčně závislí na zázracích. Jsme jako Lola a všechno jsme vsadili na černou dvacítku.

//www.youtube.com/watch?v=J8B_buXWBLg (mám moc ráda hned první minutu, je něco jako modlitba)

Zobrazeno 1382×

Komentáře

Eliška88

Máji, tohle je fakt super.....=). Krásně to píšeš a úplně si představuju, jak to říkáš....=)=)...

Dzamila

tomu se říká originální scénář jednoho z miliard originálních životů :)

Klarysa

Pán má někdy dost zajímavé nápady, ale nás nechává se svobodně rozhodnout.....A v tom je ta krása.....

Maruško, tak ať se daří, opatruj se a Pán ti +

aduš

Májinko, já budu v Berlíně:) Přijedu Tě navštívit.+

Kleine-Biene-Maja

Adélko, super, budu se těšit! :) Ale mrzí mě, že to nevyšlo tak, jak sis přála :(.

Zobrazit 5 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz