Drážďany, město naděje

29. 10. 2012 12:23
Rubrika: Nezařazené | Štítky: Drážďanské zápisky

(Pro všecky, které by to eventuelně zajímalo, a taky pro mě, abych nikdy nezapomněla, že to vše byla kdysi pravda, je zde pokračování mého drážďanského dobrodružství.)

Všecko je dobré, protože já už bydlím! Do campusu to mám asi 5 minut pěšky, Gabi je maminkovský typ a hezky se o mě stará, moje adoptivní babička je maximálně poetická 87-letá dáma, která chodí každou středu tančit. Karsten, manžel Gabi, je ztělesněná ironie a je s ním velká sranda. Všichni jsou ke mně hodní a každý den v 16 hodin pijeme výborné kafe. Na mém okně stojí a rozkvétá fialová orchidej a pokoj mi voní po vanilkové svíčce.

V průběhu října jsem obepisovala a obcházela různá WG, ale nikdo mě nechtěl ubytovat jen do konce ledna. Teda v jednom tom bytě bych zase já nechtěla bydlet ani do konce týdne :). A co se nestalo? Sebastian, syn Gabi, který teď pracuje v Leipzigu a většinou tu není, dost nečekaně svolil, abych byla v jeho pokoji, a tak mi Gabi nabídla, že tu můžu být do konce ledna. Sice se někdy na pár dní stěhuju v rámci druhého patra (mezi pokojem Sebastiana a Lorenze, podle toho, kdo tu zrovna není). Ale mně to pranic nevadí. Koupelnu mám pořád tutéž, obloženou voňavými věcmi (ještě že kluci potřebují jenom kartáček na zuby :-D). Protože se zatím pořád trochu přemisťuju a protože je mi hloupé vyhodit plyšového Pikachu a jeho přátele z jejich poličky, je teď kufr mou skříní. Už je to tak stejně v mé povaze, že mám radost z toho, když vidím, že toho k životu moc nepotřebuju.

Prožívám tady v Drážďanech nádherné období. Brouzdám se listím, zpívám ve sboru mši Antona Diabelliho, podnikám výlety, navštěvuju koncerty, mluvím německy + anglicky + rusky, jídám kebab, čtu, labužničím v menze, pletu vánoční dárek, nakupuju jiné vánoční dárky, fotím jako Japonec :)... Mám spoustu času a raduju se z něj. Dělám samozřejmě i věci do školy, ale s Olomoucí se to nedá srovnat.

Někdy k večeru si tady trošku stýskám, ale to k tomu asi patří. To odloučení od zázraků, které jsem nechala doma, je vyváženo tím, že roste moje naděje, že tam na mě čekají. Prožívám tu hezký pokoj, že je to všecko dobré. Navíc mi už od tří dobrých lidí přišla píseň "Lásku neuhasí ani velké vody a řeky ji nezaplaví", což mě dojalo :-).

Moc ráda tady chodím na mše. Kdykoliv jsem v zahraničí nebo v jakémkoliv jiném světě (např. svět chmelových brigád:-) ), prožívám mši ještě jinak, možná hlouběji, než doma. Včera jsem byla na anglické mši a zpívala jsem v gospel schole. Zaplavila mě velká vlna blaženosti, když jsem viděla v lodi kostela sedět lidi nejrůznějších národností. Úplně vpředu seděla maminka černoška a její nádherná dvouletá dcera s velikýma očima. Možná jsem první člověk z Kravař, který zpíval gospel černochům :-). Včera jsme se tam sešli, my cizinci Boží, kteří Domů teprve jdeme a až po smrti dojdeme, ale včera dopoledne jsme spolu zase na chvilku seděli u kamen a pili svařák a bylo nám hezky teplo.

Od pátku jsem tedy přihlášená k pobytu v tomto obdivuhodném městě, které po válce dokázalo povstat z cihel, ve městě nesmírně krásném a pokorném. Nemůžu se vynadívat na Frauenkirche, kostel v centru Drážďan, který byl během války zničen a až někdy v 90. letech se začala hromada po něm zbylých trosek znovu proměňovat v chrám. Já teď bydlím ve velkém domě, který byl během války částečně zbourán dvěma bombami, které spadly na jeho zahradu. Jediným viditelným "důkazem" válečných hrůz jsou dnes malé škvíry mezi dveřmi a futry, které jsou způsobeny tím, že bomby narušily statiku domu a zdi nejsou rovné. I ve mně jsou teď po všech těch státnicích a bláznivinách úplynulých měsíců nějaké cihly a prach, tak myslím, že jsem tady na správném místě. Drážďany jsou ztělesněním naděje.

Zobrazeno 1615×

Komentáře

Klarysa

Maruško, jsem moc ráda, že máš dobře, krásný pozitivní článek:) Začátky musely být náročné, ale jsi odvážná děvucha a Pán je tvým pastýřem, tak to jde:) Měj se fajně:) +

Kleine-Biene-Maja

Děkuju :-).
Jojo, Klári, už to jde, a je to dlouhatánská řada zázraků; oněměle žasnu :-).

Zobrazit 7 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz