Erasmus jako duchovní obnova

11. 12. 2012 21:27
Rubrika: Nezařazené

Prožívám svůj krásný drážďanský advent a čím dál víc si uvědomuju, jakým požehnáním je pro mě tato mezihra, která mi byla dána. Před rokem touto dobou jsem si připadala jako nešťastná návštěvnice labyrintů bez východu. Kdyby mi někdo řekl, že se ty hustě prorostlé stěny rozestoupí a já vyjdu, nevěřila bych.

Prožívám tady v Německu jedno z nejkrásnějších období, která jsem kdy měla. Když jsem tu v říjnu přijela, ještě na mě trochu usychalo bláto z toho, jak jsem se až do září hnala roklinami za tituly a holým přežitím. Pak tady to bláto na mě začalo usychat a pak se sloupalo a pak jsem si dala sprchu. :) V posledních dnech je mi tak lehko, jak už dlouho ne.

Když jsem doma, ve svém českém životě, tu a tam se na mě nalepí nějaké bláto a já zapomínám, jaký tvar vlastně mám. Před časem jsem třeba mívala strach a skepsi z toho, že bych jednou právě já měla mít rodinu, když vidím, že si z domu nenesu jen vzorce chování vedoucí k rodinnému štěstí. Tady v Drážďanech jsem se ale moc uklidnila a uzřela, že ta moje skepse je jen ta blbá hlína... Když jsem teď vytržena z kontextu mého českého života, znovu zjišťuju, že v hloubi svého srdce po rodině hluboce toužím. Že smím důvěřovat v to, že s Boží pomocí nebude marnost pokusit se. Že mi bude ukazovat cestu k lásce nejen v neděle, ale i v pondělky.

Nebo: mám třeba v chování zautomatizované nějaké nefunkční mechanismy, které doma nepozoruju. Ale tady v Německu, to je jiná. Tady to někdy spatřím sama, anebo mi přiběhne vstříc nějaké prorocké slovo. Minulý týden mi třeba řekl Karsten: "Chceš tu jízdenku, nebo ne? Žádné 'no, třeba, možná' - to říkají děti ve školce".

Prostě: vidím tu své obrysy tak jasně, jako už dlouho ne. Už zase vím, po čem skutečně toužím a kam jdu, kam patřím a co bych všechno ráda stihla. Taky vidím svoje chyby, svá omezení a své schaosenosti.

Čas od času se útržkovitě vracím ke knize Tomáše Halíka "Oslovit Zachea". V jednom z jeho kázání (pravděpodobně v souvislosti s Ježíšovými dny prožitými na poušti) mě oslovila myšlenka, kterou si dovolím velmi volně parafrázovat: poušť není místem odpočinku od lidí, nýbrž místem boje. Ano, v tomto smyslu jsou pro mě Drážďany pouští. Místem, kde v srdci vyplouvají dávno zasuté věci. Místem ticha, které vede k podstatě.

Sdílet

Komentáře

Kleine-Biene-Maja Děkuju Vám :-). Adélko, taky Tě miluju :-D.
Přeju Vám všem krásný advent...

zuzankie Moc hezké.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz