O stýskání

11. 1. 2013 20:55
Rubrika: Nezařazené | Štítky: Drážďanské zápisky

Další z mých drážďanských zápisků...

Kolem třetí neděle adventní, t.j. asi týden před mým odjezdem z Drážďan jsem byla s Gabi na letišti a čekaly jsme na její ségru, která měla přiletět z Kanady. Všude kolem nás bylo plno lidí, kteří na někoho čekali, někteří s transparenty a někteří se svíčkama, a jak bylo před Vánocema, byla jsem jako vejce naměkko a strašně jsem se těšila domů.

A pak přišly ty moje krásné a cestovatelské Vánoce. Po příjezdu z Drážďan jsem byla pár dní doma, pak jsem jela k Honzovi, se kterým jsme po pár dnech jeli na Silvestra k jeho prarodičům a pak zas k Honzovi domů a pak jsem zase byla pár dní doma. Pořád jsem balila a zase vybalovala a mnohokrát během Vánoc jsem si připadala tak slavnostně jako ti lidé, kteří tehdy vystupovali z letadla a věděli, že jsou radostně očekáváni. A pak jsme se pohádaly s mojí ségrou kvůli tomu, že s ní vůbec nejsem.

A měla pravdu... akorát že já teď nejsem vlastně pořádně s nikým. Všecky moje české záhonky už bojují s plevelem a suchem, ale všecky květiny se drží. I to je na Drážďanech krásné. Dokonce mám dojem, že kaktusy začaly suchem kvést. :)

Před týdnem jsem zase hrkala s obřím kufrem po drážďanských chodnících. Šla jsem ulicemi a vracela jsem se do mého drážďanského domu. "Už jen měsíc", říkala jsem si, ale najednou mi bylo tak úzko u srdce z toho, že už nechci být člověk se třemi kartáčky na zuby a čtyřmi místy, kde jsem "doma". V prvních týdnech mi to přišlo dobrodružné až zábavné, ale teď už to spíš bolí.

Drážďany jsou krásné, pořád jsou. Jsem hrozně moc vděčná za tuhle šanci... Některé věci jsem začala vidět v jiném světle, jsem částečně oproštěna od české skepse a vím, že lze žít jinak, líp třídit odpad, že děti nejsou překážkou studia a osobního rozvoje.

Takže v tuto chvíli nechávám saský vítr sfouknout z mých křídel prach a až se nadechnu, naposledy se tu rozletím.

Zobrazeno 2291×

Komentáře

Thompson

Já bych taky rád stavěl na místě, kde měl chalupu můj praděda :-D ale uvidíme, uvidíme...

Becket

Mein alter Herr! Wir sind am alten Orte;
Bedenkt jedoch erneuter Zeiten Lauf
Und sparet doppelsinnige Worte;
Wir passen nun ganz anders auf.
Ihr hänseltet den guten treuen Jungen;
Das ist Euch ohne Kunst gelungen,
Was heutzutage niemand wagt…

Zobrazit 21 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz