Něco málo o dobrovolnictví:o)

Jednu dobu jsem došla k zjištění, že chci zažít něco dobrodružného a smyslupného a udělat něco pro společnost:-). Trošenku změnit svět.-). A cokoliv tady o tom dobrodružství napíšu, nebude to proto, abych sdělila, jaký jsem borec B-), ale abych povzbudila náhodného kolemjdoucího, který by měl podobné cuky a nevěděl, co s tím;). Je to zvláštní a nádherná příležitost vidět svět z jiné strany.

Shodou různých okolností jsem se stala dobrovolnicí v jednom domově důchodců. Cesta to byla poměrně zdlouhavá, vedoucí přes psychotesty a proškolování, trestní rejstřík atd..., ale ve výsledku té snahy vůbec nelituju:o).

A teď, v průběhu půl roku docházím do domova každý víkend a dost mi to změnilo život. Pomáhám s krmením ležáků, povídám si s místníma lidma, čtu jim, držím za ruce... Hrozně moc obdivuju zdravotní sestry, protože málokteré povolání vyžaduje tolik lásky a nasazení.

V některých chvílích v DD se cítím Bohu tak blízko, jako ještě nikdy. Může to znít zvláštně, ale když tam jsem, cítím zvláštní štěstí a pokoj, jako nikde jinde.  A i v tamní bolesti a umírání (které se snažíme my lidé 21.století vytěsnit a nevidět) vnímám, jak je lidský život veliký, nedotknutelný a nepostradatelný až do úplného konce. Asi za měsíc z maturitních důvodů:) ukončím smlouvu a už teď vím, že je toho hrooozně moc, co mi chození do DD dalo. Mimojiné pokoj, nadhled nad mými malichernými problémy a řadu děsně srandovních příhod :o):o):o).

Zpočátku jsem měla obavy, ale teď jsem vděčná, že jsem do toho šla:). A že mě střelka Božího kompasu nasměrovala právě tam:-).