O podivnostech pro podivíny ;-)

WARNING: Článek není určen pro seriózní čtenáře ;-)

Děsně ráda pozoruju divné věci, které lidi dělají. Vždycky mě vzpruží a rozradostní, když objevím nějakou další absurditu nebo anomálii. A tak všecky ty podivnosti a podivnůstky sbírám, neboť jsou příliš půvabné na to, aby byly zapomenuty. :)

Sama se na paranormálních jevech taky občas podílím :). Třeba jsem jednou dala během bouřky notebook pod polštář. Dnes už nevím, jak si to vysvětlit, ale udělala jsem to. Jednou jsem vezla z Olomouce domů velkou pixli od Nescafé, abych ji vyhodila. (Ne že by v Olmíku nebyl kontejner na sklo... :D) V momentě, kdy se mě taťka s obočím pozvednutým na maximum došel zeptat, jestli ji vezu z Olomouce, jsem pochopila, že se stávám profesionálem:).

Znám člověka, který si krajíc chleba nejdřív pomaže pomazánkovým máslem, pak ho krájí na geometrické tvary (favoritem jsou obdélníky, v těsném závěsu trojúhelníky a čtverce), které nabodává na nůž a tímto způsobem krajíc konzumuje :).

Jedna moje kamarádka má strach z klíčů. Vadí jí i pohled na člověka, který drží klíče. Když se nemůže vyhnout odemykání, natáhne tričko, přes ně chytí klíč a se zhnuseným výrazem odemyká.

Další kamarádka nazvala pád svého bambusu z balkónu sebevraždou, neboť na něm údajně už delší dobu pozorovala deprese. Její sestra zase obhajuje kupky prádla ležícího na zemi slovy, že spadlo ze sušáku, což je vzhledem k tomu, že od sušáku leží tak 2 metry, poměrně odvážné tvrzení.  

Moji známí, kteří žijí o něco bohémštějším životem než já:), mě občas zásobují historkama např. o tom, jak jeden z nich pod vlivem trávy rozsypával po dvoře solené arašídy a tvrdil, že na jaře vyrostou. 

Když si spolubydlící mého kamaráda trochu cvakne, popadne ho cestovatelská nálada a začne si zjišťovat, kdy mu jede vlak třeba do Ruska nebo do Vídně. Vypraví se na nádraží a ostatní spolubydlící ho pak honí po Brně a snaží se dopravit ho zpátky na byt. 

Moje kamarádka, která oplývá suchým anglickým humorem, trávila letos převážnou část prázdnin doma a tak měla dost času uvažovat nad blbinama. Jednou jsme seděly jsme u ní na zahradě a kolem 9 hodin večer se zamyslela a říká: "Už přešla vlna komárů a pavouků. Teď očekávej vlnu netopýrů." Navrhla jsem, že by mohla s netopýry něco secvičit, když má tolik času. Nezklamala a zcela vážně řekla: "To si piš, Majko, že ti příště předvedu nějakou pěknou netopýří performanci."

U jedné starší dámy, shodou okolností mé příbuzné (nechci specifikovat :D), jsem našla německou, původně v kostele umístěnou modlitební knížku s razítkem "Bitte nicht mitnehmen" (Prosíme, nebrat s sebou). Je to brutální, ale i vzhledem k této kauze musím uznat, že na legendách o Prajzácích něco je O:-).

V jedné nejmenované malebné vesnici u nás na drsném severu žije muž, jehož dům a zahradu pracovně nazýváme Wonderland. Z fasády domu mu čouhají 2 dlouhé nohy (děsivá megapanenka?), kolem domu vlaje řada vlajek, na vyvýšeném místě v zahradě se skví záchod, ze kterého rostou narcisy. Před plotem je umístěna sedačka, vedle ní je v zemi zapíchnut pár lyží.

Mým posledním úlovkem v rámci bádání po paranormálních a absurdních jevech kolem nás se stala trafika na nádraží v Opavě. Vešla jsem ta se ségrou, prodavač řekl: "Dobrý den, krásné slečny, děkuju za úsměv." Vybrala jsem si vodu, jemně perlivou. Vzal ji, řekl "Jemné bubláníčko pro vás... A bude to 20 korun.. neeee, dokonce ani 19 korun ne, bude to pouhých 18 korun!!! Jooo, máte kliku!! Děkuji za úsměvy, dámy, krásný den!" Vyšla jsem ven naprosto v tranzu a ségra mi říká: Minule jsem si kupovala žvýkačky a on "přeju příjemné žvýkáníčko". :) 

Už kvůli tomuto muži jsem některým z divných věcí zatoužila dát trvalejší podobu, než je má paměť. Děkuji vám, milí podivíni, že jste nestandartní. Dobře, jsMe nestandartní :). A dík, že se tomu všemu můžem společně řehtat :D.