Čemu mě naučila růže

Od jednoho zázračného člověka jsem před časem dostala růži, jmenuje se Růže. Já mám květiny a psy ráda, ale trochu se jich bojím, mám totiž takový pocit, že nemám talent na jejich zvládání, a oni to moc dobře poznají.

Já jsem Růži zalévala a starala se o ni, ale květy a některé listy seschly. Nejsem botanicky na výši a tak jsem situaci řešila pouze usilovným zaléváním :)). Markétka mi řekla, že by Růži pomohlo, kdybychom ty suché části otrhaly, že v přírodě by je odnesl vítr. A že mi s tím pomůže, budu-li chtít. A tak jsme klečely nad Růží, otrhávaly dávno suché lístky a květy a jednu úplně odumřelou část jsme ustřihly přímo u hlíny (Markétka: Z té se v půdě stane humus).

Připadala jsem si trochu jako kat.:) Ale pak se mi zazdálo, že otrhávám dávno seschlé představy o tom, jak by věci měly být. Kdo mi kdy řekl, že růže bez květů přestane být růží? Otrhávala jsem nesmysly, kterým jsme věřili, Učinit růži prostou toho, co dřív bylo nádherné, ale dnes už to nežije. Protože možná bude zas jednou kvést... Jestliže ano, bude to krásné; jestliže ne, byla tady ta možnost, a už jenom ta byla krásná. A my jsme spolu mohly doufat.

Dalším, co mě k této problematice napadá, je fakt, že mluvíme-li o "vanutí" Ducha svatého, pak je Duch svatý jako vítr, a je to tudíž právě On, kdo od suchých květů a planých iluzí očišťuje nás. Zasadil-li mě tedy Bůh venku, protože věří, že vydržím slunce i mrazy, budu se snažit být odvážná a nechat Ducha svatého tančit a zpívat mezi mými lístky svou píseň. I když mě to bude stát nejen část lístků, ale i květů.

Z určitého úhlu :) vypadá Růže moc košatě, a nasazuje nové lístky. Jsem moc ráda, že se nevzdává, a troufám si říct, že se navzájem povzbuzujeme. Jsme moc silné a statečné holky - Markétka, Růže a já.